VALE.

Josef Václav Frič

VALE.
Už jdeš, starý, dobrý kamaráde? zvedáš se a kloníš těžkou hlavu – a on: Chlapi, já jdu hledat slávu pod zemí! – a hle, již ven se krade. Ty jsi pedant, ty proklatý hlade, člověk prát se s tebou není v stavu; a když nezvykne si žvýkat trávu, samou křehkostí se pod ní klade. Hladem klesá líná materie, ale duch! – (ach bratří, nepískejte) vznáší se do výše, trouby znějte, 99 samou slávou bubny popraskejte: Já jdu spat a lidská mizerie zdá se mi být přec jen božská mysterie!