STARÁ NOTA.

Josef Václav Frič

Tak jsem krásnou všecko barvou, nadějnou si vymaloval, že jsem nad tou skutečností věru oči vyvaloval. Nadál jsem se, srdce moje, že svou láskou zkolíbají, že jak opičku ho krotkou pohladí a zulíbají. Celé nahé, v bídné klícce zatím vězet ho nechali, a holátkovi i pírka jeho vlastní vyškubali. Doufal jsem, že přijdou ke mně, by se lásce naučili, zatím sami mne ty šelmy v poslušnosti vycvičili. Když jsem zalezl do koutka, tu mne z něho povyštvali, by jak děti s malým vlčkem svévolně si pohrávali. A čím více jsem jim bručel, a čím déle jsem se motal, tím se hlasitěji smáli – by mi, když jsem málo hučel, znova rázný štulec dali. Až se ale jednou nejvíc chatry k svévoli té shlukne, přetrhnu jim jejich smíchy, když mi rázem srdce pukne! – To jim dáš! ty vzdorný hochu – nemáš srdce k pomstě schopné; nejvýš zaklejou si trochu. a někdo tě stranou kopne!

Patří do shluku

ha, bula, hala, lomikar, dědek, čertí, chám, máma, sou, rebel

131. báseň z celkových 236

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kytice růží. (Růžena Jesenská)
  2. Snad je to jen mé zdání, (Stanislav Kostka Neumann)
  3. XII. Ach táto, tatíčku, včera jsem poznal Vás, (František Leubner)
  4. Ráno. (Antonín Klášterský)
  5. OBZORY NA MÝCH STĚNÁCH. (Jan Červenka)
  6. X. Procitnutí. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VELÍŠSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  8. Milanovi. (Bohuslav Květ)
  9. Zde v němotě ustlali tobě, (Irma Geisslová)
  10. None (Č. Folklor)