KDE VÁS POCHOVÁM?

Josef Václav Frič

KDE VÁS POCHOVÁM?
Hromorázně jste se probořily, smělé zámky snů mých nezkojených, kotrmelcem jste se ponořily do jezera slz mých nezroněných. Přijde-li mi časem chuť do pláče, kamž jich stavitele pochovám, bych nad hrobem zakletého spáče zaplakal si tiše, sám a sám? Slyšíš kvil těch dítek nezrozených? Vy byste mne děti umořily! V hlavě mé hle tanec žalů skáče – v mozku svém vám slavné hroby dám. Lásko! babo! rozmazlené dítě! Blesk ti dávno zdrtil outlý zvonec, přetrh’ krvavé ty srdce nitě – s cukrováním tvým je na vždy konec! 101 Přijde-li mi ale chuť do pláče, staré tóny, kde vás pochovám? Kvílíváte jako noční ptáče – připravím, ach, záhy pokoj vám! Aj, ten bujný, smělý slávy honec, zapomněl na vlastní svoje sítě – v srdci mu těch šípů strašák skáče – Jděte spat! já vám tam slámu dám.