XIX. Jsou jiskry v popeli, a na dně dřímá

Tereza Dubrovská

XIX.
Jsou jiskry v popeli, a na dně dřímá Jsou jiskry v popeli, a na dně dřímá
 mé tiché srdce jako rudý květ. Cos mezi námi stojí. Strach mne jímá – je minulost to? Stíny zašlých let? Neb šeré hroby duše naše dělí? Mha prostírá se, zvedá se jak zeď, na nebi krev se slila s mračnou bělí, vzplál oblak jako roztavená měď. Je blízký západ to, jej vše kol tuší? Neb na východě červánků nach vzplál? Stesk jakýs divný vstává v mojí duši: Zda žhavé jiskry v popeli se vznítí, a věčný oheň zapálí, by vzňal se v srdci mrtvém, probudil je k žití? 27

Kniha Fialové ocúny (1930)
Autor Tereza Dubrovská