Na vždy jsme si s Bohem dali,

Tereza Dubrovská

Na vždy jsme si s Bohem dali, Na vždy jsme si s Bohem dali,
na luka už podzim táh’, smutek vanul neskonalý na ten pustý země práh. Aster květ už vadl bílý, kraj se halil v šedý mrak, smutně jsme se rozloučili, nepohlédli sobě v zrak. Nesejdem se nikdy spolu, nepůjdem si nikdy vstříc... Dosti bylo toho bolu, nemáme už co si říc’... 47 A tak jsme se rozloučili, podzim táhnul v háj i luh... Aster květ už zvadl bílý, bez druha jde dále druh! 48

Kniha Písně (1903)
Autor Tereza Dubrovská