I To bylo jarní, bílé odpoledne,

Tereza Dubrovská

I
To bylo jarní, bílé odpoledne, To bylo jarní, bílé odpoledne,
loď v přístavu tak tiše čekala, až lodník z vody kotvu její zvedne, na vlnách se jak škeble houpala. Ó, jitřenko má, zlatý svit Tvůj bledne před září zraku, jež mne objala, když duše má se v této chvíli jedné s Tvou duší v žití prvně setkala. To láska byla, jež se přiblížila v Tvém kroku ke mně, vroucně hledíc tak, já poznala: ne nadarmo jsem žila. Když jedinou Jsi vyvolil mne, milý, zved’ Jsi mne vzhůru k sobě nad oblak, dal odvahu mi, k žití nové síly! [5]

Kniha Černí a modří ptáci (1928)
Autor Tereza Dubrovská