IV Na moře hledím, jeho dálky siné,

Tereza Dubrovská

IV
Na moře hledím, jeho dálky siné, Na moře hledím, jeho dálky siné,
 jak v zlatém slunci klidně odpočívá, loď tiše pluje, bílý pruh se vine, a slavík v cedru vonném vroucně zpívá. A vrchy čnějí, břehy svítí stinné, a z oleandrů vánek vůně svívá... Kam oko pohlédne, se světlo line a zlato slunce s modrem nebe splývá. Do dálky hledím – a má duše ptá se: zda toužíš v kraj ten navrátit se zpátky, když slunce vstává v majestátní kráse? Zrak obracíš k těm nebetyčným stráním, zpěv slavíka tam zvučí něhou sladký – zda vzpomínáš v tom zlatém jitru ranním? [11]

Kniha Černí a modří ptáci (1928)
Autor Tereza Dubrovská