XII Miluji Tvé oči, které něhou září,

Tereza Dubrovská

XII
Miluji Tvé oči, které něhou září,
Miluji Tvé oči, které něhou září,
miluji Tvůj úsměv na Tvé milé tváři, miluji Tvůj pohled, jeho snivou krásu, miluji Tvé čelo, stříbro Tvého vlasu.
Tvoji lásku k vlasti, jež Tě štěstím daří, již jsi jako oběť rozžal na oltáři, Tvoji hrdou píseň, která z mořských hlasů stoupá vzhůru k nebi, zvučí v hvězdném jasu. Miluji Tě duší, bytostí svou celou, za to žes’ v mém srdci rozžal touhu vřelou, odpolednem letním svojí písní jednou dals’ mně tušit nebes krásu nedohlednou, a že svojí poutí životem a strázní zvedl jsi mne k sobě v lásce též a bázni! [27]