XIII Kdyby se má duše s Tebou setkat měla,

Tereza Dubrovská

XIII
Kdyby se má duše s Tebou setkat měla,
Kdyby se má duše s Tebou setkat měla,
vlahou nocí štěstím by se rozepěla, zpívala by zase ve slunečním jase, zvedla by se k hvězdám, jejich čisté kráse.
Jako holubice v háj by zaletěla, kde již prošla vesna růžová a skvělá s květy v zlatém vlase, s plodem v těžkém klase, o níž mému srdci jenom ve snách zdá se. Tam v tom čárném kraji, kde již vykvétají rudé růže žhavé jako moje touha, snesla by se dolů, spočinula v ráji. Zpěv by zazněl sladký, linul by se zpátky, Tvojí vroucí písně ozvěna jen pouhá, krasší nad vše tady, nad pozemské statky!
[29]