XIV Kdyby ses mne zeptal: „Jaké jsou mé zraky?“

Tereza Dubrovská

XIV
Kdyby ses mne zeptal: „Jaké jsou mé zraky?“
Kdyby ses mne zeptal: „Jaké jsou mé zraky?“
řekla bych Ti: Nevím, temnem noci svítí na mou cestu stmělou, prozařují mraky do mé snivé duše, na mé celé žití!
Kdyby ses mne zeptal: „Proč tam nad oblaky dívají se dolů hvězdy jako kvítí?“ řekla bych Ti jenom: Tvoje duše taky dlí tam mezi květy, hvězdami se třpytí. Kdyby ses mne zeptal „Proč ty písně zvučí?“ řekla bych Ti: Drahý, to tak moře hučí, a v těch vodách zpívá sladká píseň Tvoje. A tam na západě, kde jak skvělý rubín rudé slunce klesá do vod mořských hlubin, hoří moje láska, žhavé srdce moje! [31]