XV Už přešel týden – a já ještě žiji,

Tereza Dubrovská

XV
Už přešel týden – a já ještě žiji,
Už přešel týden – a já ještě žiji,
zde připoutána na pozemskou hrudu, má duše snivá v okovech se svíjí, div nezoufá si v neskonalém trudu.
Den jako věčnost, zvolna jenom míjí – už celý týden – dál se trápit budu, a hořký kalich utrpení piji, pták v zlaté kleci ve vězení hudu. Mé oči míjí sen, a dlouhé noci jsou těžké tak a plny odříkání, žal nad mé lože s perutí se sklání. Tak tiše ležím, sama, bez pomoci. A na své srdce tisknu žhavé ruce, by nezšílelo touhou ve své muce! [33]