XXII Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani,

Tereza Dubrovská

XXII
Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani, Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani,
 moje duše hledí na ně překvapeně, zazpívalo vroucně u mne znenadání, zajásalo toužně při Tvém drahém jméně. A v tom svěžím jitru, v kráse rosné, ranní, tam, kde vlny moře dmou se rozechvěně, v zlatém slunci přišlo, ve hvězd třpytném plání zasvítilo v tůni, v mořské bílé pěně. Modrý pták ten, z říše nebeského luhu, zabloudil v ty kraje, které snily ladem, v šerém tichu noci, odumřeny světu. Svojí sladkou písní, plnou vroucích vznětů, svěží rosu navál, vzletěl mojím sadem – nad mým šerým žitím sklenul smírnou duhu. [47]

Kniha Černí a modří ptáci (1928)
Autor Tereza Dubrovská