XXIII Kde jsi, Ty moje pohádko skvělá,

Tereza Dubrovská

XXIII
Kde jsi, Ty moje pohádko skvělá,
Kde jsi, Ty moje pohádko skvělá,
života mého horoucí číši? Kde jsi, bych shlédnout něhu Tvou směla v nádherném sadu, tajemnou říší?
Kde jsi, bych píseň nejsladší pěla, již vlahým šerem jen Tobě píši nocí tou slavnou, která se schvěla oslavou Tobě velebnou tiší? Kde jsi? Má duše hledá Tě tady, čekají na Tě kvetoucí sady, má píseň vroucí čeká Tě stále! Závoj si předu z perel a rosy – tymián kvete, zpívají kosi – stříbrný závoj v svatebním sále. [49]