XXV Klid se vrací v duši moji,

Tereza Dubrovská

XXV
Klid se vrací v duši moji,
Klid se vrací v duši moji,
posel z kraje dalekého, s ratolestí svěží chvojí nese pozdrav z domu Tvého.
Duše ztichla v nepokoji – v míru ticha nebeského, kde se nebe s mořem pojí, svitly hvězdy žití mého. Na mé cestě mezi hložím žhavé růže vykvetly mi, kolem klid jak v chrámě Božím. Hvězdy svítí v noci vlahé v pozdním šeru blízké zimy – Tvoje oči třpytné, drahé. [53]