XXX Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý,

Tereza Dubrovská

XXX
Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý,
Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý,
jak římský vůdce, o němž čítala jsem v té staré knize, ztrouchnivělé časem, byl zámek její celý zrezavělý.
V mém rodném domě, když se sady stměly, noc přešla kolem hvězdná, s temným vlasem, a písně ztichly nad zrajícím klasem, a zvony s věží v tiš se rozepěly. Já seděla jsem nad tou starou knihou, sen lehl na mne tklivě sladkou tíhou – má duše o čem snila? kterak říci? Ó, čekala jsem stále na zázraky! A tu v mém žití svitly Tvoje zraky, dvě zlaté hvězdy ve Tvé zřítelnici. [63]