XXXII Jak bludný poutník půjdu dále světem,

Tereza Dubrovská

XXXII
Jak bludný poutník půjdu dále světem, Jak bludný poutník půjdu dále světem,
a nikde svojí cestou nespočinu po utrpení těžkém, dlouholetém – mám osudu neb sobě dávat vinu? Tou širou pouští, parným, suchým létem, kde není oasy a není stínu, a bez domova, krbu, sudbou kletém – klid najdu jenom v měkkém země klínu. Ta jako matka vroucně přivine mne svou náručí tak chladnou, zimomřivou, a zkonejší mne celou písní tklivou. Klid bude tam a ticho přetajemné... A nad mým rovem letní nocí vlahou zas večernice svitne hvězdnou drahou. [67]

Kniha Černí a modří ptáci (1928)
Autor Tereza Dubrovská