XXXV Tvou blízkost cítím jako úsvit ranní,

Tereza Dubrovská

XXXV
Tvou blízkost cítím jako úsvit ranní,
Tvou blízkost cítím jako úsvit ranní,
jenž perly rosy snáší na lada, když den se vzbouzí nad rozkvetlou strání a v zlatém slunci leží zahrada.
V tom svěžím jitru, v lehkém vánku vání, mou celou bytost kouzlem opřádá, jak pocely a vroucí celování, v mou duši rosnou vláhou dopadá. V tom zlatém jasu, v záři Tvojich očí svět celý kolem v závrati se točí a dojímá mne krásou čarovnou. A královstvím je kouzelná má říše, vše kolem láskou oddanou tak dýšedýše, kde Ty jsi král – a já jsem královnou. [73]