XXXVI Plakala jsem, oči moje pálí,

Tereza Dubrovská

XXXVI
Plakala jsem, oči moje pálí, Plakala jsem, oči moje pálí,
 na mých ňadrech těžký balvan leží, v duši mojí smutek pláče stálý, vydechnout jen mohou prsa ztěží. Hvězdy nezřím – jenom větru škály v suchém listí kvílí, stezky běží opuštěným sadem v šerou dáli... Temno kolem – mrak se k nebi věží. Večer vchází smutkem neskonalý, stejnou tíhou na má prsa lehne, mráz mou zeleň v mroucím sadě zžehne. A den příští nové snese žaly, na dně srdce pochybnosti vzklíčí – otravný květ – naděje mé zničí. [75]

Kniha Černí a modří ptáci (1928)
Autor Tereza Dubrovská