XXXVII Kdybys věděl, kterak čekám na Tě,

Tereza Dubrovská

XXXVII
Kdybys věděl, kterak čekám na Tě,
Kdybys věděl, kterak čekám na Tě,
jak má duše letí Tobě vstříc nad rolemi, jež se skvějí v zlatě, jako skřivan vroucně jásajíc.
V záři slunce, mraků ve šarlatě, noc když perly sype z temných kštic, v modru nebe, kde jak v chrámu svatě, jak se modlí, Tobě děkujíc. Kdybys věděl, že má píseň vroucí, jež jak skřivan zpívá nad klasem – je Tvé písně sladkým ohlasem – A v mém srdci hvězdy nehasnoucí že jsou leskem skvělé záře Tvojí – nenechal bys čekat duši moji! [77]