XXXVIII Tak málo rád mne máš,

Tereza Dubrovská

XXXVIII
Tak málo rád mne máš,
Tak málo rád mne máš,
a mé jsi štěstí celé – z mých slzí na rubáš by roucho bylo skvělé.
A vždycky, když se ptáš: „Proč véby zrůžovělé tou letní nocí tkáš?“ mé srdce ztichne vřelé. To roucho sněžné tkám, Ty živote můj celý! až k spánku lehnu tam, Mýchmých očí zhasne plam, jež smutky uzavřely – to do hrobu si dám! [79]