XXXX To srdce vem, jež utýrané v bolu

Tereza Dubrovská

XXXX
To srdce vem, jež utýrané v bolu
To srdce vem, jež utýrané v bolu
jak rudý květ má ruka podává Ti, a utrhni je z květnatého stvolu, by ve svém smutku přestalo již lkáti.
To věrné srdce, které s Tvojím spolu, dva květy žhavé, jež tam západ zlatí – též vykvétaly štěstí na vrcholu, dřív, než jsem zřela slunce zapadati. Ten rudý květ jak trofej dávám Tobě, jej mezi vavřín dej a růži krásu, své vzpomínky a plavou kadeř vlasů. A mezi listy, které v lásky době Ti ženské ruce v rozechvění psaly – tam ustel mu, by rubáš jemu stkaly. [83]