XXXXII O to štěstí své se tolik bojím,

Tereza Dubrovská

XXXXII
O to štěstí své se tolik bojím, O to štěstí své se tolik bojím,
by mi nezapadlo večerem jako zlaté slunce v sadě mojím, jež se zrcadlilo v oku Tvém. Drahé hroby věnčím svěžím chvojím – kterak lehká je jim náhle zem! V klidu jich svou duši upokojím, než noc vejde v kraje tichým snem. Než se mraky nad mým sadem svinou, ticho rozprostře se nad krajinou, zahalí vše kolem šedou mhou. Obejme mne touhou bezeměrnou, zastře rouškou lásku moji věrnou, rubášem pak skryje duši mou. [87]

Kniha Černí a modří ptáci (1928)
Autor Tereza Dubrovská