XXXXIV Ne, čistou duši moji, která snivá tak

Tereza Dubrovská

XXXXIV
Ne, čistou duši moji, která snivá tak Ne, čistou duši moji, která snivá tak
 jak sestra přišla k Tobě, svému pánu, jak padající hvězda, kterou skrýval mrak, když anděl nebes otevřel jí bránu, Byby sestoupila na zem – a pak nad oblak s Tvou duší vzlétla v zářivém tom ránu – mou duši nemiluješ, a Tvůj pyšný zrak v mém srdci nezří bolestnou tu ránu. A naší lásky zrůžovělá pouta jsou věncem trnitým, a rudých růží pel je zrosen slzami a svěží routa. Je těžko mi – a příteli můj, věř mi, zhas’ hvězdný jas, jejž v oku mém jsi zřel – má duše čeká, žebrák, přede dveřmi. [91]

Kniha Černí a modří ptáci (1928)
Autor Tereza Dubrovská