XXXXVII Miluji Tebe duší svojí celou,

Tereza Dubrovská

XXXXVII
Miluji Tebe duší svojí celou,
Miluji Tebe duší svojí celou,
miluji Tebe víc než život svůj, miluji Tebe a svou lásku vřelou jak oběť kladu na ten oltář tvůj.
Chci štěstí Tvé, svou hvězdnou poutí skvělou jdi, drahý můj, a Bůh Tě opatruj! Zpět nedívej se, kde tou nocí stmělou mé srdce zřel bys, těžký smutek můj. Má snivá duše v záři Tvého jasu se vroucně modlí, Tobě děkujíc za pablesk štěstí, bílou hvězdnou krásu. A jak tak hledí k nebi v okouzlení – má tklivá píseň k hvězdám stoupá vstříc, mé žhavé slzy v démanty se mění. [97]