XXXXVIII Ač vzdálen Jsi, přec mluvím s Tebou, milý,

Tereza Dubrovská

XXXXVIII
Ač vzdálen Jsi, přec mluvím s Tebou, milý,
Ač vzdálen Jsi, přec mluvím s Tebou, milý,
Jsi se mnou stále, vím, že máš mne rád, vše povím Ti v té tajuplné chvíli, co chtěla jsem Ti říci častokrát.
Když u mne dlíš, tu opustí mne síly – jak zjevit mám Ti lásky majestát. A snů svých světlých půvab přespanilý, svit hvězdný, jenž v mém srdci začal plát? V té šťastné chvíli, ruce ve Tvých rukou, na srdci srdce, která žhavě tlukou, své vroucí lásky zjevuji Ti žár. Jak miluji Tě, slovy povím ztěží: můj celý život ve Tvých rukou leží – to zjeví Ti mé krve vroucí var! [99]