LIII Má touho šílená, co z tebe zbylo?

Tereza Dubrovská

LIII
Má touho šílená, co z tebe zbylo?
Má touho šílená, co z tebe zbylo?
Květ zvadlý, odkvetlý, vzpomínek pár, zapadlých do temna, vyhaslý žár – vše v tichu hluboké noci se skrylo.
Tvá říza královská, hvězd co v ní bylo! Teď v prachu vláčí se, jeden je cár, koruna v blátě tam – královský dar – květ růží, trní se v srdce mé vrylo. Modrý zvon lotosu – iluse moje – nad tůní zasvitla bludička jen, vody se zavřely nad rmutem pěn. Královna zhrzená – hrdost to Tvoje, zoufale pláče tam, vše dala v plen, nejčistší tužby své, dívčí svůj sen! [109]