LIV Vše jako dřív a přec, jak prázdno je tu,

Tereza Dubrovská

LIV
Vše jako dřív a přec, jak prázdno je tu,
Vše jako dřív a přec, jak prázdno je tu,
a v duši mojí jaká teskná tíha! Vše na svém místě, kytka zvadlých květů, a na ní paprsk sluneční se mihá.
Vše kolem jakby odumřelo světu, na psacím stole pero, kniha milá – zřím jako ve snu zatrženou větu, list v ruce chvěje se a lehce zdvihá. Můj celý pokoj potopen jest v zlatě – na římse okna podobizna drahá a verše Tvé – má ruka po nich sahá... Vše mne tu kolem upomíná na Tě, a přece vše, co žilo ještě včera, dnes leží tiše v pozdním tichu šera. [111]