LVII Když musíme se rozloučit –

Tereza Dubrovská

LVII
Když musíme se rozloučit – Když musíme se rozloučit –
tu drahou ruku svou mi dej, mé snivé duši mír a klid, a také šťastnou cestu přej. Ten zlatý paprsk, jenž tam svit’, jen zářil hrobní na trofej – jak bez Tebe mám dále žít, se svého srdce jednou ptej! A pohlédni mi do zraků: v jich modru jako v zázraku dvě skvoucí hvězdy zhlédneš tmou. Dvě žhavá světla nad mrakem jak maják svítí oblakem – mé srdce, a pak lásku mou. [117]

Kniha Černí a modří ptáci (1928)
Autor Tereza Dubrovská