XI. Náležím Ti celá, duše má je Tvojí,

Tereza Dubrovská

XI.
Náležím Ti celá, duše má je Tvojí, Náležím Ti celá, duše má je Tvojí,
 s Tebou vítám den, když v kraj se snáší mhou, noc, jež tichá vzchází s hvězdnou krásou svojí, lunu, která přešla mojí komnatou. „Miluji“ – má ústa vyslovit se bojí slovo to, by vánek nezanes’ je tmou nad jezerem k Tobě, s touhou žhavou mojí, nevyzradil píseň lásky vášnivou. Duše moje smutná jak ten palác byla, opuštěný, šedý, jež tu chmurně sní – vítr fičí okny – šero bylo v ní. Srdce mé ta kaple, již jsem opustila, oltář pustý... tu Jsi vešel v její tiš – paprsk slunný zjasnil nejmenší v ní skrýš. [19]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská