XIII. Stále čekám, až mi řekneš: „přijďte k nám,“

Tereza Dubrovská

XIII.
Stále čekám, až mi řekneš: „přijďte k nám“,nám,“ Stále čekám, až mi řekneš: „přijďte k nám“,nám,“
 na nádvoří uvítáš mne před svým prahem, uvedeš dál, řekneš: „křeslo své vám dám, plášť svůj s ramen“.ramen.“ Úsměv svitne v oku drahém. V předtuše té kahan v srdci rozžíhám – obejme nás ticho... v jeho šeru vlahém kdosi přejde... Láska – aneb osud sám? Duše moje náhlým zachvěje se blahem. Usednu, a tiše, jako ve snách pak slyšet budu hlas Tvůj, hledět ve Tvůj zrak – Tvoji blízkost cítit, jež mne podmaňuje. Nepochopím, co mi řekneš v tento den – vnímat budu Tvého hlasu hudbu jen – nad jezerem modrým kterak vánkem duje. [21]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská