XIX. Znavené mé srdce, ustaň v bouřném tluku,

Tereza Dubrovská

XIX.
Znavené mé srdce, ustaň v bouřném tluku, Znavené mé srdce, ustaň v bouřném tluku,
 blouznivá má duše, více nedoufej! Slyšíš – vítr skučí? V jeho chmurném zvuku osud mluví... jemu podrob se a vzdej! Več tu doufáš ještě? Slyšíš bol a muku, kterak kvílí? Kdo to lká, se sebe ptej – v zoufalství svém těžkém k nebi zvedá ruku – která duše bludná? Klid a mír jí přej! Život smutný je – a štěstí v světě není – Snila Jsi jen – trpké bude probuzení, procitneš a uzříš všeho nahotu. Doufáš ještě? Což Jsi zapomněla, duše? V bouři vichru, který skučí v okna buše, osud mluví – podobá se životu. [27]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská