XXII. Volám Tě v svém smutku, volám tebe tmou –

Tereza Dubrovská

XXII.
Volám Tě v svém smutku, volám tebe tmou – Volám Tě v svém smutku, volám tebe tmou –
Ticho na všem leží, mraky nebe kryjí, ke mně přijď, můj drahý! Pohleď na tvář mou, průzračná je, bledá, slzy zbrázdily ji. Jako topas žlutý svítí nocí tou, hebká je a chladná, jak list kamelií, moje vlasy zlatou opředly ji mhou, s leknínů svál vánek perleť na mou šíji. Sama jsem, tak sama – hledím do oblak, zlatý paprsk padl oknem na mé lože, bledá luna vstala, ozářila mrak. V horečce se chvěji – pláči, vlhne zrak nekonečnou touhou žhavou, smutnou tak! Sama jsem, tak sama, trpím, ó, můj Bože! [30]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská