XXXIII. Rád mne nemáš, vím to. Naději vši zničím.

Tereza Dubrovská

XXXIII.
Rád mne nemáš, vím to. Naději vši zničím. Rád mne nemáš, vím to. Naději vši zničím.
 Temnotou však přece záře svítí mdlá... paprsk jeden bílý – maják v noci vztyčím, loď má pluje k němu, světlo plápolá. Kolem skály pluje, volám na ni, křičím – zda ji svede z cesty její sudba zlá? Touhy moje žhavé! Smutků nevylíčím – zda vás pohřbím cestou, jíž jsem k němu šla? Moje loďka pluje... kol skály se mihla, přeplula již proudy, nebezpečný vír, do přístavu míří, kotvu svoji zdvihla. Maják temnem svítí... ne, má loďko malá, nezakotvíš tady! nenašla bys mír – Ze skal bouře kvačí – tu bys ztroskotala! [41] Paní Blanche Berthoud.

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská