XXXIV. Irisy vy modré, něžný květe snivý,

Tereza Dubrovská

XXXIV.
Irisy vy modré, něžný květe snivý, Irisy vy modré, něžný květe snivý,
závidím vám krásu vaši uvadlou! Vydechl ji list váš, tiše snící nivy, hluboká noc tmavá, s rosou napadlou. Závidím vám parfum, mroucí již a tklivý, který vane vzduchem něhou nasládlou, na mé srdce padá, na květ zimomřivý, ovívá mou duši smutnou, omládlou. Závidím vám proto, že Jste se tu skvěly, vydechly svou vůni pro něj naposled, že Jste pro něj kvetly, trpěly a mřely! Že vás drahé ruce něžně pohladily, vaše lístky modré zlíbal drahý ret – v polibku tom duši že Jste vypustily! [42]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská