XXXVIII. Ve Tvých stopách chodím – duše moje neví,

Tereza Dubrovská

XXXVIII.
Ve Tvých stopách chodím – duše moje neví, Ve Tvých stopách chodím – duše moje neví,
 kde Tě najde. Šel Jsi šerem, zmizel kdes’ – tajemné je vše kol – nic mi nevyjeví, kam Jsi šel dnes – mlčí jezero i les. Smutná je má duše – proč ty stálé hněvy? Hněváš se – proč? Šerý stín se cestou snes’,snes’. Mračno hrozí – dusno, parno – zmlkly zpěvy – a v mém srdci píseň ztichla, její ples. A přec vše kol svítí v zlatě; slunce žhne – má líc siná – bolest má Tě nepohne? Soumrak stíny snáší, noc se šerem dívá. Luna vzchází bledá, slavík v myrtě zpívá... před sebou jen cestu opuštěnou zřím – vše kol mlčí, zahaleno tajemstvím. [46]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská