LVI. Jestli zemru tady, ustelte mi pak

Tereza Dubrovská

LVI.
Jestli zemru tady, ustelte mi pak Jestli zemru tady, ustelte mi pak
 na hřbitově malém, v šerém koutě zdiva, starý dům zřít budu, slyšet hučet vlak, slavíka zpěv sladký, který v myrtě zpívá. Jezero to šumět láskyplně tak, bledou lunu zřít, jak stříbro s nebe svívá – štíty pyšných vrchů, které halí mrak – píseň zvonů s věží, zkolébá mne tklivá. Připravte mi lože na hřbitově tom, v hlavách mých mi vsaďte čarokrásný strom, jejž jsem v snění zřela – kamelii rudou. Kořen zachytne se v srdci zraněném, duše zkvete z jara na tom hrobě mém – touhy moje dýchat vůní jeho budou. Psáno v Bissone r. 1929.
[64]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská