LVII. Půlnoc – orloj bije na kostelní věži –

Tereza Dubrovská

LVII.
Půlnoc – orloj bije na kostelní věži – Půlnoc – orloj bije na kostelní věži –
 sama jsem, tak sama, na srdci mám tíž – Klid je kolem – spí vše, hřbitov tiše leží, jezero spí, vrchy – lesy ztichly již. Akácie voní, květ jich padá – sněží... luna vstala bledá, kráčí s kopců níž... Slavík usnul v myrtě – chápu jenom stěží – jsem to já, jež pláču – je můj těžký kříž? Jaká krása všude – zlatý jas a světlo, a co hvězd jen s oblak do hlubiny slétlo – leč ni jedna pro mne tady nesvítí. Akácie kvetou – a ty listy bílé probudily v duši drahé zašlé chvíle – touhy, které nemohly se vyžíti! [65]

Kniha Rudé kamélie (1929)
Autor Tereza Dubrovská