CESTOU

Vojtěch Martínek

CESTOU
S hory jsem sešel a srdce mé chvělo se, chvělo. Zmrazeno smutkem samoty prudce mne rozbolelo. S chladnými mraky se bratřilo, vzduchem jež táhly, zatím co prchal navždycky celý svět neobsáhlý. Ale já horce jsem zatoužil po slunce plání. Zde jsem, zde stojím, pokorně hlava se sklání. [13] Oči mé dychtivě zaplály přísvitem novým – vím, léta jsem bloudil nevida záhonem liliovým, po růžích šlapal jsem krvavých na záhon zkvetlý. Z mlhy a bludů jdu pozvolna tichý a vděčný a světlý. [14]

Kniha Tichá píseň (1920)
Autor Vojtěch Martínek