NOC BEZE SNU

Vojtěch Martínek

NOC BEZE SNU
Den klade na nás ocelovou tíž a noc svým tichem hlavu nezachrání. Ty sladký sne, že rázem přeletíš a jenom maně dotýkáš se skrání, to nevyčítám – uvyk jsem si již hodiny prožít v tichém přemítání – však že v těch chvílích oblak rozhodíš much černých, vos, jež bičují a raní, to sklíčí člověka a bolest zdvojí. Ten protivný hmyz odkuds z podsvětí – jen na tvůj pokyn – rázem přiletí, od kalných vod se hustým proudem rojí, zavřeným oknem hvízdavě se žene a vztekle bodá v spánky rozpálené. 38

Kniha Poslední sonety (1976)
Autor Vojtěch Martínek