IX. Je sladko žít a těžko zemříti.

Vojtěch Martínek

IX.
Je sladko žít a těžko zemříti. Je sladko žít a těžko zemříti.
Však dobře mrtvým, že už necítí, že necítí, čím hoří životy, že necítí už lidské hodnoty, slávu a hloubky, zákony a meč, kázání hříšným, zdobnou chvalořeč. Tvář mrtvých zla ni dobra nechová. A dobře soše, že je kovová. Když mušketýr jí plivne do očí, z těch zřítelnic žár palný neskočí, když nádeník ji tříští kladivem, nevzplane v rozechvění hněvivém a rozmachem tu ruku nezlomí. Jen živí jsou vší hanby vědomi, jen živí, ale mrtví lidé ne. Na věky mlčí sochy znectěné. 27

Kniha Monology Jury Třanovského (1946)
Autor Vojtěch Martínek