IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
Vojtěch Martínek
Je sladko žít a těžko zemříti.
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
- báseň bez názvu
- I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
- II. A přece ministrant, co plaše hrál,
- III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
- I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
- II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
- III. Mám života běh krátce pověděti?
- IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
- V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
- VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
- VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
- VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
- IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
- X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
- XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
- XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
- XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
- XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
- XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
- XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
- XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
- XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
- XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
- XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
- XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
- XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
- XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
- XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
- XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
- EPILOG.