XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...

Vojtěch Martínek

XXII.
„Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest... „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
 Však divná chodí celým městem zvěst, že hluboká noc těžké stíny rodí, vždyť stíny předků dosud městem chodí. V půlnoci zříme přízrak zakrytý, jak v okna hledí nebo ve štíty. Snad staří sousedé to chodí v taji a na rathouz se také podívají. A přiběh purkmistr, byl divný děs a chvat: Je třeba strašidla ta zaklínat! My lépe vidíme a více víme a praotcům už málo rozumíme. Nechceme stínu. Oni noc, my den. Ať ulehnou si znovu pod kámen! Ve jménu Otce... Nikdo slovo neví, ať stíny praotců se neobjeví?“ 40
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
  1. báseň bez názvu
  2. I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
  3. II. A přece ministrant, co plaše hrál,
  4. III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
  5. I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
  6. II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
  7. III. Mám života běh krátce pověděti?
  8. IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
  9. V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
  10. VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
  11. VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
  12. VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
  13. IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
  14. X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
  15. XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
  16. XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
  17. XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
  18. XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
  19. XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
  20. XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
  21. XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
  22. XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
  23. XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
  24. XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
  25. XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
  26. XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
  27. XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
  28. XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
  29. XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
  30. EPILOG.