I. Je noc a černá tma a vítr naříká.

Vojtěch Martínek

I.
Je noc a černá tma a vítr naříká. Je noc a černá tma a vítr naříká.
 Otevřte, křesťané, a vpusťte poutníka! Nic nechci od vás, nic, jen milosrdný kout. Dopřejte chorým kostem chvíli spočinout! A jste-li vpravdě údy církve přesvaté, snad pro mne v komoře kus chleba shledáte. Pes zachumlaný jenom vyje ve skrýši. Když mlčí srdce lidské, hlava neslyší. Otevřte, křesťané, vždyť cesta byla zlá vichřicí, zimou. Už je noha mdlá. Křesťané, vaše vrata krytá řetězem. Což také vaše srdce bitá železem? Pro muka Kristova, jenž trpěl nevinný a všecky objímal, i děvky, zlosyny! Pro svaté poselství, jež nikdo nezradí! Pro jeho velký slib, že všecko nahradí! 19
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
  1. báseň bez názvu
  2. I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
  3. II. A přece ministrant, co plaše hrál,
  4. III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
  5. I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
  6. II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
  7. III. Mám života běh krátce pověděti?
  8. IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
  9. V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
  10. VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
  11. VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
  12. VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
  13. IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
  14. X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
  15. XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
  16. XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
  17. XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
  18. XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
  19. XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
  20. XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
  21. XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
  22. XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
  23. XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
  24. XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
  25. XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
  26. XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
  27. XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
  28. XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
  29. XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
  30. EPILOG.