XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.

Vojtěch Martínek

XVI.
Bratry jsme byli v stejném plápolu. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
 Teď, druhu dávný, zveš mne ke stolu. Já psanec, hostem pana děkana! Tys bohat, vidím. Jídla vybraná. Mé roucho neprohlížej. Žebrák jsem, hubený žebrák, bitý ortelem. Ach, nediv se: jsem zmaten chvílí tou. Svět dal ti dary měrou vršitou. Vím: tebe minul osud neblahý, vidím to ze stěn, vidím z podlahy. Radostně chytils pěnu života. V tvých očích úsměv, v slovech jistota. A tak mi pravíš: „Zdvihni plnou číš, svět krásnější je, pohled vyjasníš. l propast největší se překlene. Hle, jako krev je víno červené.“ 34
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
  1. báseň bez názvu
  2. I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
  3. II. A přece ministrant, co plaše hrál,
  4. III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
  5. I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
  6. II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
  7. III. Mám života běh krátce pověděti?
  8. IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
  9. V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
  10. VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
  11. VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
  12. VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
  13. IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
  14. X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
  15. XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
  16. XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
  17. XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
  18. XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
  19. XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
  20. XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
  21. XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
  22. XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
  23. XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
  24. XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
  25. XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
  26. XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
  27. XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
  28. XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
  29. XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
  30. EPILOG.