XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.

Vojtěch Martínek

XVI.
Bratry jsme byli v stejném plápolu. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
Teď, druhu dávný, zveš mne ke stolu. Já psanec, hostem pana děkana! Tys bohat, vidím. Jídla vybraná. Mé roucho neprohlížej. Žebrák jsem, hubený žebrák, bitý ortelem. Ach, nediv se: jsem zmaten chvílí tou. Svět dal ti dary měrou vršitou. Vím: tebe minul osud neblahý, vidím to ze stěn, vidím z podlahy. Radostně chytils pěnu života. V tvých očích úsměv, v slovech jistota. A tak mi pravíš: „Zdvihni plnou číš, svět krásnější je, pohled vyjasníš. l propast největší se překlene. Hle, jako krev je víno červené.“ 34

Kniha Monology Jury Třanovského (1946)
Autor Vojtěch Martínek