XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,

Vojtěch Martínek

XVII.
A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
má slova rozumná si pamatuj!
Jsi pošetilý, srdce dětinné. A pošetilec jistě zahyne. To není zrada, že jsem jinde dnes. Tvor nemoudrý by tíhu kletby nes, a řád-li zvrácen, blázen slouží mu. Být bláznem nechci. Já jsem při Římu. Když mocnosti dvě spolu zápasí, tu silnější má duše vzala si, neb jiné rozhodnutí nezbývá: věc silnější je vždycky pravdivá. Se slabším nejdu v bludné zámezí..zámezí... Jdu se silnějším, neb ten zvítězí. Ty s věcí ztracenou chceš zahynout. A proto, Juro můj, jsi smutný bloud.“ 35