V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.

Vojtěch Martínek

V.
Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
 Je rod můj vypleněn a pohřben do temnot. Zahrádko utěšená, bylas domovem! Zahrádko utěšená, teď jsi hřbitovem! Jdu černou pěšinou a cítím kameny. Ach, chtěl bych nalézt aspoň trávník zelený, co těžce tvoji hlavu, otče, pokrývá, co tvoje srdce tíží, matko pečlivá! Už nikdy nenajdu jich. V noc se mění den. Dům předků poctivých je bídně vypálen, jak soldáti se hnali cestou do Uher. Tam rostli synové, to teplé hnízdo dcer, tam vnuk se batolil, když nová ratolest vyrostla z haluzí... Tam tma a plíseň jest. Kus ohořelých zdí... a ztrouchnivělý trám... Já, psanec ubohý, je v pláči objímám. 23
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
  1. báseň bez názvu
  2. I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
  3. II. A přece ministrant, co plaše hrál,
  4. III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
  5. I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
  6. II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
  7. III. Mám života běh krátce pověděti?
  8. IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
  9. V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
  10. VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
  11. VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
  12. VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
  13. IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
  14. X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
  15. XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
  16. XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
  17. XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
  18. XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
  19. XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
  20. XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
  21. XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
  22. XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
  23. XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
  24. XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
  25. XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
  26. XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
  27. XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
  28. XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
  29. XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
  30. EPILOG.