VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.

Vojtěch Martínek

VI.
V těch místech kletých mohu pobýt málo. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
 Je navždy v popelu, co kdysi hřálo. Smutnými dědinami voják protáh. Já půjdu stezkami a po samotách. Tam na té pěšině – jak hořko z všeho! – jsem potkal večer muže podivného. Byl vetchý, starý, tma si v oči sedla a kalná bída za ruku ho vedla, dech bezzemků mu šedé vlasy provál, v zem hleděl, těžce v půdu našlapoval. Ze země vyrván, této chvíli ztracen, a přece nespasen a nebi nenavrácen. Ten pohled udeří mne. Znám ty rysy, je v jiném ozáření zřel jsem kdysi v šumu a vzruchu, v smíchu rozjásaném. Znám tebe, starče, byl jsi naším pánem. 24
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
  1. báseň bez názvu
  2. I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
  3. II. A přece ministrant, co plaše hrál,
  4. III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
  5. I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
  6. II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
  7. III. Mám života běh krátce pověděti?
  8. IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
  9. V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
  10. VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
  11. VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
  12. VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
  13. IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
  14. X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
  15. XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
  16. XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
  17. XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
  18. XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
  19. XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
  20. XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
  21. XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
  22. XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
  23. XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
  24. XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
  25. XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
  26. XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
  27. XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
  28. XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
  29. XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
  30. EPILOG.