XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,

Vojtěch Martínek

XXIV.
V temnotách horských, v nočním zášeří, V temnotách horských, v nočním zášeří,
 jsme sílili se Páně večeří. Náš pokorný hlas zazněl do ticha: chléb byl nám dán a víno z kalicha. Pobožný hlouček klekl do mechu – tak putovali hledat útěchu ti věrní, kdož se skryli do lesů, do horských chat a ve stín útesů. Písnička zazněla, žel, tlumená. Jak zachvěla se stromů temena, jak srdce naše výš se pozdvihla, jak radost plnila nás nestihlá! A v chvíli té, když píseň dozněla, měsíc si used’ horám do čela a jeho světlo v dol se uklání. To bylo, Pane, Tvoje žehnání. 42
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
  1. báseň bez názvu
  2. I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
  3. II. A přece ministrant, co plaše hrál,
  4. III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
  5. I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
  6. II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
  7. III. Mám života běh krátce pověděti?
  8. IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
  9. V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
  10. VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
  11. VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
  12. VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
  13. IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
  14. X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
  15. XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
  16. XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
  17. XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
  18. XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
  19. XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
  20. XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
  21. XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
  22. XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
  23. XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
  24. XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
  25. XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
  26. XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
  27. XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
  28. XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
  29. XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
  30. EPILOG.