II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,

Vojtěch Martínek

II.
Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři, Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
 Všakvšak hledíš na mne zkamenělou tváří. Z ní zamrazí mne prosincová země. Vím, že mi nevěříš. Co nalézáš teď ve mně? Ne, nejsem voják, není u mne zbraně a nejsem lupič, který nečekaně přepadá dědiny a v jizby vniká a s těžkým láním váže nešťastníka. A za noci jsem cestu nevykonal, bych sebral Postilu a kancionál. Věř, křesťane, zlé šalby u mne není, ač za tmy jdu a v bídném přestrojení. Jsem knězem Páně. Hlásám jeho slova. A byl jsem strážcem stáda Ježíšova. Buď jeho království nám uštědřeno! A Jura Tranoscius moje jméno. 20
Básně v knize Monology Jury Třanovského:
  1. báseň bez názvu
  2. I. Já slyšel mistra na varhany hrát.
  3. II. A přece ministrant, co plaše hrál,
  4. III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.
  5. I. Je noc a černá tma a vítr naříká.
  6. II. Dík za ten kout, dík za chléb, hospodáři,
  7. III. Mám života běh krátce pověděti?
  8. IV. Sen prchavý je v slovech podán zcela:
  9. V. Zas chodím krajinou, z níž vyrostl můj rod.
  10. VI. V těch místech kletých mohu pobýt málo.
  11. VII. Byls někdy pán. Byls mocí svojí jist.
  12. VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.
  13. IX. Je sladko žít a těžko zemříti.
  14. X. A jiné setkání, kdy duše sténá:
  15. XI. „Já viděla, jak rodný vzplanul dům.
  16. XII. l já mám medailon, je zlatý, spanilý.
  17. XIII. Ve chvílích zkoušek, kdy duch poklesá,
  18. XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...
  19. XV. V rozpacích couvám, pane děkane.
  20. XVI. Bratry jsme byli v stejném plápolu.
  21. XVII. A tak mi pravíš: „Druhu, Juro můj,
  22. XVIII. „Jsi, Juro, bloud. Chceš zvrátit času běh.
  23. XIX. Spí slavný děkanský dům ve stínu.
  24. XX. V čas, kdy je vinou: být i viděti,
  25. XXI. Ten bratr věrný, jenž mne vyved teď
  26. XXII. „Hle, otče, domy ty, kde pýcha jest...
  27. XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.
  28. XXIV. V temnotách horských, v nočním zášeří,
  29. XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.
  30. EPILOG.